Cíle

Další článek bych chtěl napsat o mé budoucnosti. Někdo žije pro to, aby si splnil nějaký cíl, někdo zase žije ze dne na den a čeká, co mu každý další den přinese. Moje situace je taková, že momentálně mám čtyři velké životní cíle, ale během života si dávám další a další. Většina z nich je taková, že je splním, co nejdříve nebo je po čase hodím za hlavu a řeknu si, že ten cíl nešel plnit. Nebo jsem to tak nechtěl.
          První můj životní sen je ten, že se chci ve stáří se ohlédnout za životem a říct si, že jsem ho prožil naplno, přesně tak, jak jsem chtěl. Chtěl bych si říct, že jsem byl šťastný, povedlo se to, co jsem chtěl, ale bohužel tady jsem vyhořel a tohle si nesplnil. Ale vše má své plusy i mínusy, ale to tak prostě je, že né vše se povede.
          Nedavno jsem si našel holku. Jmenuje se Kačka. Je moc fajn a ona je obsahem mého dalšího cíle. Moc bych si přál aby se mnou vydržela, co nejdéle. Bude to se mnou těžké, ale ona je tak hodná a úžasná a nevím, co všechno, že to se mnou nějak vydrží. Doufejme. Přál bych si, aby jsme oba byli šťastný a prožívali spolu, co nejvíce času a měli se rádi. Už teď ten život spolu máme takový pestrý. Mění se z minuty na minutu. A já jsem za to rád. Člověk nikdy neví, co přijde. Moc jí za vše, co jsme spolu zažili děkuji a doufám, že ještě spoustu toho spolu zažijem. :-*
          Třetí můj cíl je rozhodnout se a případně si vybrat nějakou vysokou školu. Donedávna jsem byl pro to, že po střední bych chtěl nastoupit do nějaká práce a vydělávat. V poslední době ale začínám dost přemýšlet, že bych přece jen nějakou školu zkusil. V mém okolí docela dost lidí teď řeší, kam po střední škole. Když tak přemýšlím, tak jen dva myslím. Jeden s těchto dvou lidí neví kam jít, rozhoduje se, co jí baví a co si myslí že je správné. O tomto svém rozhodnutí napsala také jeden článek na svám webu - ODKAZ ZDE. Tak když to vidím, tak si říkám že by bylo dobré se rozhodovat po dobu působení na střední škole. Když si to vezmu, tak mám na rozhodnutí cca 2 a půl roku, ale ono to uteče a nechci se dostat do situace, kdy se budu muset rychle rozhodnout jestli půjdu na vysokou školu a kam. Tak proto nad tím přemýšlím už teď. Moje volba bude asi jasná. Pokus se nic nezmění, tak pravděpodobně se rozhodnu jít buď do Liberce na Technickou univerzitu - strojní fakulta a nebo do Prahy na ČVUT. Šance by byly na obou dvou školách. Rozhodnutí mě ještě čeká. Také bude záležet na dalších aspektech, a proto se rozhodnu až déle. A to také podle toho, kam by šla ta moje bezvedná holka. Pokud se mnou ovšem vydrží! :) Jestli by její cesta vedla na vysokou školu do Prahy tak bych volil ČVUT a jestli by nešla do Prahy tak bych se pak musel nějak rozhodnout ale na to bude ještě dost času. Prozatím.
          Čtvrtý a zatím poslední můj cíl je dostat se a zkusit si povoláni profesionálního hasiče. Mezi hasičema jsem od mala jak už víte a tento cíl už mám dlouho a zatím se ho držím. Zrovna dneska jsme měli školení od zdravotníků. Školení spočívalo v první pomoci pro dospělého, malé dítě a nakonec jsme si zkoušeli fixaci krku u řidiče auta a poté jej dostat na nosítka. Co se týče první pomoci dospělému, tak jsem zaklady měl jako například resuscitace (30/2 - stlačení hrudníku/vdechy), stabilizovaná poloha, atd. U první pomoci malému dítěti to bylo horší, je to přece jen malé stvoření a máte strach aby jste mu neublížili. Nakonec jsem však i to zvládl a na figuríně - Andule jsem si to úspěšně zkusil.

Pan záchranář a Andula

Fixování a vyproštění řidiče z auta To bylo pro mě něco nového, ale určitě mi to něco dalo. Nakonec nám vysvětlili, jak se při hromadných neštěstích rozdělují lidé podle barevných kartiček. Sám za sebe můžu říct, že to bylo super a hodně jsem si z toho odnesl. Nebyl bych proti, kdyby takovéto školení bylo častěji.

A řidičovi se nemůže nic stát. V tomto se nemůže ani hnout.

           Ale abych se vrátil ke svému cíli. Dnes jsem si uvědomil že to asi nebude jen taková sranda si říct "chci být hasič," a tak jím budu. Velkou roli tam hraje psychika. Dnes nám říkali, že když budeme třídit ty lidi na tom hromadném neštěstí, tak to bude setsakra náročné Tak první, když tam přijdeme, musíme vyvést ty, co můžou chodit a shromáždíme je na jednom místě a poté chodíme od člověka k člověku a když je nějaký člověk, co nejeví nějaké známky života, tak jenom uvolníme dýchací cesty a když se rozdýchá, tak mu dám žlutou značku/kartičku a když ne, tak černou, což znamená že je mrtev. A ti jdou ven jako poslední. To se mi zdá, že je vůči těm lidem hodně blbý. On se nerozdýchá, ale třeba by mu stačila jedna série masáže srdce a byl by zpět. Ale na to prý nemáme myslet. To byl jeden případ, kdy jsem si řekl že to nebude sranda. No uvidím, jak to dopadne ale určitě bych si to chtěl zkusit. Pokud nejde o život, nejde o nic.

Dostal jsem i certifikát!

 :) Martin (:

Hostovat či zůstat doma

Zdravím Vás, ze začátku bych Vám chtěl poděkovat za zhlédnutí mého blogu. Za dnešní den můj blog zhléhdlo sedm lidí a předevčírem dokonce šestnáct. Může se zdát, že tyto čísla jsou malá, ale jsem překvapen, protože jsem si myslel, že to nikdo číst nebude a nikoho se o to ani nebude zajímat, ale přeci je tu někdo, kdo si to přečte. Děkuji...
          Dále bych chtěl pokračovat tam kde, jsem posledně skončil. Posledně jsem nakousl téma, s kterým bych Vás chtěl dnes seznámit. Začal jsem tam, že mi kluci z Dalov nabídli hostování a že nevím, jestli odejít hostovat nebo zůstat doma u hasičů v Libži.
          Být to na mě, tak tam jdu hned, ale je tu pár  jiných problémů. První je, že kdybych odešel hostovat, tak bych asi připravil kluky z Libže o jedinou okrskovou soutěž, které se zúčastňují. Kdyby to tak dopadlo, tak by mi svědomí asi nedalo a dlouho bych si to vyčítal. Druhým problémem je moje okolí v naší obci. Každý, kdo bydlí v Libži, tak je i u hasičů. Na začátku prázdnin, když jsem tady řešil, jestli by mě starosta pustil do Dalov na BNL, tak se mnou někteří lidé z Libže přestali mluvit a začal jsem o sobě slýchat, že jsem tady s hasičema vyběhl, jak na ně kašlu a tak. To právě, ale nechci. Nechci, abych chodil po vesnici a lidé si říkali "to je on, který se tady na ty hasiče vykašlal a šel za lepším do Dalov."
          Teď tak přemýšlím a říkám si, že řeším v podstatě jen tyhle dva problémy. Také se mi doneslo, že v Dalovech chtějí sloučit Áčko s Béčkem. Z toho vyplývá, že ty lepší z Béčka by šli do Áčka a ti ostatní by měli asi smůlu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a došel jsem k závěru, že kdyby to tak bylo a kluci mě chtěli do Áčka, tak bych asi to hostování udělal. Rozhodl jsem,l se, protože hasičinu miluju a bojovat se vyplatí. Mé ambice jsou dostat se na krajské kolo či na MČR a tyto ambice jsou v DALOVECH, ale ne v Libži. Bohužel.

Ty lidi jsou tam fakt super!

          Sám jsem zvědav jak to celé dopadne. Držte mi palce a zase za se nedlouho ozvu...

:) Martin (:

První sezona je u konce

Je to teprve pár dní co skončila letošní sezona a mě se už po hasičích stýská.
Od mala jsem u nás v Libži u hasičů. Cokoliv se tady dělo byl jsem s nimi a prožíval to všechno možná i víc jak oni a to jsem byl o deset a víc let mladší než většina hasičů tady.

          Minulý rok mi konečně bylo patnáct a to je věk kdy konečně mohu soutěžit mezi dospělými chlapy. Dřív jsem mohl soutěžit v mladších kategorii ale k tomu jsem nedostal tu příležitost. Jelikož mi bylo 15 až v srpnu a hasiči v Libži jezdí jen okrskovou soutěž, která je vždy v průběhu května tak jsem si musel počkat až do letošního roku abych mohl s nimi jet soutěžit. Moc jsem se těšil na mou první soutěž a byl jsem
nervózní. Na první disciplíně 100m s překážkami jsem si při seskoku z kladiny natáhl lýtko a tím pro mě soutěž skončila. Až odběhl vše, co musel můj taťka tak jsem dojel navštívit pana doktora do Benešova do nemocnice a vrátil jsem se už jako divák.

Můj nešťastný seskok :-(

           Zanedlouho po této soutěži se mi ozval kamarád a bývalí spolužák že shání v Dalovech lidi do béčka a jestli bych neměl čas, chuť a nechtěl s nimi běhat Benešovskou hasičskou ligu. Moje rozhodnutí bylo jednoznačný - ANO. Jenže moje ano ještě nic neznamenalo. Rodičů jsem musel doma zeptat jestli by jim nevadilo že bych o prázdninách nebyl o víkendech doma a jezdil po soutěžích a ještě jsem se musel zeptat starosty sboru v Libži, jestli by mu to nevadilo. Nakonec všichni souhlasili a já v létě potkal nové přátelé, skvělou partu a soutěžní sbor se skvělým zázemím. Za to léto jsem se toho mnoho dozvěděl, posbíral jsem mnoho nových zkušeností a poznal jsem něco, co jsem do té doby neznal.
          Ze začátku jsem jezdil na tréninky klidně i 4x do týdne. Na treninky jsem většinou jezdil na kole (10km) takže to byla někdy i makačka ve velkém vedru deset kilometru tam a pak deset zpátky ale stalo mi to za to. Jsou tam lidi, co k tomu mají skvělí přístup, když někomu něco nejde poradí a na nic nechvátají všechno v klidu a ne to na co jsem byl zvyklí v Libži kde to bylo honem, honem ať už to máme za sebou.
          Odběhl jsem s nimi všech deset kol BNL a i jednou jsem běžel v áčku na memoriále v Divišově. Na posledním kole ve Všechlapech jsme dosáhli našeho nového osobáku 19:07. Jsem za to moc rád že jsme se i dostali pod hranici 20-ti sekund. Také jsem moc rád, že mě áčko vzalo do družstva na memoriálu, když jim vypadl člověk na mém postu. Byl jsem za to rád že mi důvěřují a myslím, že jsem je nezklamal. Memoriál jsme vyhráli a já byl spokojený mým výkonem a výkonem týmu. Tento úspěch jsme potom i řádně zapili...
         

Dalovy "A" (vpravo jsem já)

Minulou sobotu jsme sezonu definitivně ukončili. Naše holky a áčko se zúčastnilo poslední soutěže v republice Memoriálu V. I. Lenina v Širokém Dole. Holky s časem kolem 21:62 skončili na 19. místě a kluci jak skončili tak to jsi nepamatuji. Večer se ještě konalo vyhlášení BNL v Načeradci. Každý tým si převzal ceny za své umístění. My jako béčko jsme skončili 16., naše áčko skončilo 8. a holky nakonec skončili na 7. místě. Sezona se nám troufnu si říct povedla a zdárně jsme jí zakončili.

          Klukům z Dalov musím moc poděkovat, že mě vzali mezi sebe a umožnili mi s nimi běhat. Moc mi to dalo a jsem zvědavý jak dopadnu přístí sezonu. Kluci mi totiž nabídli že bych u nich mohl příští sezonu hostovat. Tak nevím jestli zůstat u nás v Libži a běžet s nimi okrskovou soutěž, nebo jít do Dalov na celou sezonu hostova a zkusit bojovat i o další postupové soutěže (okres, kraj,...). O tomto ale až příště...


Hezký den...

:) Martin (:

Můj začátek

Už dlouho si pročítám pár blogů a dlouho přemýšlím na tím že bych zkusil něco takového psát. V poslední době jsem narazil na blog své kamarádky a to mě inspirovalo a odhodlalo k tomuto činu. Dnes 27.10. 2015 se pokouším o první můj článek/příspěvek a doufám že toto není poslední můj příspěvek na tomto blogu.
          Myslím, že bych se Vám měl také představit. Jmenuji se Martin, je mi 16 let, bydlím v malé vesnici na Benešovsku a mezi mé koníčky patří hlavě požární sport. Tento web bude plný zážitkami z prostředí hasičských soutěží a různých akcí co mají něco společného s hasičema.

Já na jedné ze soutěží BNL

        
                                Doufám že se Vám bude můj web líbit a budete mím názorům rozumět.

:) Martin (: